O CESTOVÁNÍ ANEB ODLOUČENÍ A NÁVRATU K JEDNOTĚ

4.2. 2019 Barbora Aref 1400x

Dnes píšu pro všechny, kteří chtějí žít v zahraničí.

Pro Tebe Baru, před 8 lety.

Pro ty z vás, kteří se doma cítíte cizí.

Ale i pro ty, kteří v zahraničí žijete a můžete se cítit ztracení.

Často se mě ptáte na to, o co mě cestování obohatilo a jakým způsobem na mě stále působí. Často mi píšete s otázkou, zda mi nechybí Egypt, když jsem zde v Česku. Často se mě taky ptáte na to, jak si představuji svoji budoucnost a jak to mám vlastně vymyšlené.

Těch otázek mi od vás chodí nespočet a tak jsem se rozhodla, že po delší době napíšu článek a tak trošku očistím svoji duši a taky Facebookovou schránku zpráv.

Cestování. Hodně z vás, kteří mě sledujete již nějakou dobu, víte, že cestování je od malička součástí mého života. Je to proces, který mi přijde tak přirozený, jako to, když si jdete ráno vyčistit zuby. Nedokážu si představit, že bych NEMOHLA cestovat. Ano, dokážu si představit, že jednoho dne budu cestovat méně – díky životním okolnostem, ale ten pocit svobody a toho, že prostě MŮŽU je pro mě rozhodující a takřka životadárný. Je to pro mě vrchol Maslowovy pyramidy, který paradoxně tvoří druhý stupínek mého základu – pocit jistoty.

Co mi cestování dalo do života?

  • nádherné a nezapomenutelné zážitky k nezaplacení
  • klíčové lidi v mém životě
  • nenahraditelné zkušenosti
  • sebevědomí
  • pocit jistoty a víry v sebe samu a v to, že dokážu vše, co doopravdy dokázat chci
  • poznání, že svět je o jedincích
  • jistotu, že dobro vždy zvítězí, ač se nám to může zdát jako sebevětší klišé
  • procitnutí, že láska má tisíce forem, tváří, vůní a projevů
  • uvědomění, že rodina je základ a jedině na základech můžu něco budovat a stavět

Co je pro mě ale nejdůležitější, z toho, co mi dalo cestování, je NÁVRAT. Víte, už od 18 let jsem chtěla utéct. Utéct před rodinou, před bývalým partnerem, před zklamáním, před bolestí, kterou jsem zde prožila, před problémy. A tak jsem to udělala – „utekla“ jsem. A myslela jsem si, že útěk vše vyřeší. Jenže útěk nikdy nic nevyřeší – ten vše pouze oddálí (to už teď po 8 letech vím). Největší dar, který jsem díky cestování mohla získat byl POZNATEK – poznatek o mně samotné, ten poznatek, že vlastně celou dobu utíkám sama před sebou. Že se neznám, že se sama sebe bojím, že se nemám ráda, že tohle nejsem já.

Na cestách, v různých situacích, s různými lidmi jsem začala poznávat samu sebe. Začala jsem skládat své „JÁ“. Začala jsem se cítit a cítit…..konečně, znovu – po těch letech, kdy jsem si to zakázala. Ano, dětství nás ovlivní a vlastně celý život ovlivňuje. I já to tak měla a stále mám. Ale právě díky tomu, že jsem se fyzicky oddálila od rodiny, od místa, které jsem nenáviděla, od činů, které jsem udělala a soudila se za ně, od vzpomínek, na které jsem chtěla zapomenout, jsem nakonec získala příležitost dostat se sama k sobě – ke své podstatě, k tomu jádru, k tomu mému vlastnímu „JÁ“.

Cestování mi prostě a jednoduše dalo samu sebe! Ten největší dar, jaký jsem si jen mohla přát!

Teď po 8 letech žiji v ČR na místě, které jsem dříve tak nesnášela……a miluji ho.

Teď po 8 letech potkávám lidi, kteří mi tak moc ublížili a kterým jsem tak moc ublížila…..a odpustila jsem jim a hlavně sama sobě.

Teď po 8 letech poprvé cítím, že jsem DOMA…..a že miluji svoji rodinu a interakci s nimi.

Teď po 8 letech se každé ráno dívám do zrcadla…..a konečně cítím jistotu, stabilitu sama v sobě a v tom, co dělám.

Teď po 8 letech jsem konečně schopná pracovat se svým strachem a fobií ze závazku….a poprvé cítím, že se nebojím. Že nechci před ničím utéct, ale chci prostě žít, prožívat a bez obav a předsudků jít naproti každé nové příležitosti.

Nevím, co se stalo. Možná je to tou osmičkou. Ta je pro mě poměrně klíčová. Ale najednou vidím, jak to všechno dává smysl.

A tak bych chtěla říct vám všem, kteří přemýšlíte nad cestováním: „Jděte do toho a ani na minutu neváhejte, nikdy nevíte, co vám jakákoliv nová cesta přivede do života.“ 

A co budoucnost? Tu nikdo neznáme. Nikdy nevíme, co a kdo nás v životě (ne)potká. Tak jak jsem neplánovala život v Egyptě, neplánuji ani teď zda se tam vrátím, nebo zůstanu v ČR. Já to prostě nevím. Jediné, co ale vím, je to, že budu dělat a rozhodovat se plně tak, jak to cítím!

Protože jediné cítění mě vždy dostalo o krok blíž k přítomnosti. Jediné cítění mě nikdy nestáhlo zpět do vzpomínek a minulosti. Jediné cítění mě neposunulo ani do iluzí a malování si budoucnosti.

Egypt mi chybí. Chybí nám všem, kteří ho milujeme. Egypt má kouzlo. Má léčivou energií. Má radost, úsměv na každém kroku, nejistotu a jistotu v tom stejném okamžiku. Egypt je má láska. Můj domov. A proto jsem se taky rozhodla založit projekt VĚDOMÉ NAKUPOVÁNÍ a vozit si sem sobě a také vám kousky našeho milovaného Egypta a jeho božské energie.

  

 

 

 

Nicméně před Egyptem jsem nikdy nemusela utéct a tak jsem cítila a stále cítím, že je pro mě momentální prioritní potřebou získat zpět kousky svého „JÁ“, před kterými jsem dlouhá léta utíkala.

A proč?

Proto, abych byla CELEK. Aby se konečně má vlastní fyzická schránka potkala i s tou psychickou a spirituální.

A jak to máte vy a cestování či život v zahraničí? Budu ráda za jakékoliv sdílení vašich zkušeností a poznatků, třeba mě to posune kousek dál k dalšímu sebe-poznání.

Krásný den všem!

Maa Salama

Barbora

PS: Zůstaňte se mnou v kontaktu také na Facebookových stránkách!

 

Barbora Aref
Jsem "barevná" žena, která žije svůj obyčejný život neobyčejným způsobem. Ukazuji lidem, že svět není černobílý a že multikulturní vztahy jsou normální. Pomáhám a otevírám své srdce těm, kteří se zajímají o jinou kulturu, o život v Egyptě, o vztahy, cestování a potřebují získat cenné informace, které na Wikipedii nenajdou. Otevírám dveře poznání do světa, který se nám zdá být neznámý a vzdálený... Více o mně se můžete dozvědět zde>>
Komentáře